Tři návrhy

Svatyně, ve které se můžete meditovat a která vás zve k cestě chápané jako cesta vaším nitrem. To je v kostce klíčový koncept projektu „The journey“. Mikro-architektura je tvořena jednoduchými kovovými profily a plechovým podstavcem, obloženým kameny.

Vnitřní a vnější hranici „objemu“ tvoří recyklovaná lanka pružné struny. Barevné struny naznačují prolínání dvou různých objemů, naroubovaných na základny různých tvarů (vnější čtvercová a vnitřní kruhová).

Před dosažením jádra následuje jakási okružní trasa a cesta začíná. Interiér je "jakýmsi pozorovacím bodem směrem k obloze, takže výstava symbolizuje znovuobjevený vztah mezi primárními prvky, tedy mezi nebem a zemí, se kterou návštěvník přichází do kontaktu, když se zastaví ve středu výstavy. Jednoduchost tohoto vztahu mezi prvky také představuje návrat k počátkům," vysvětluje Martina Ruini. „Mladí designéři – pokračuje architekt – chtěli rozvinout úvahu o nejisté povaze a nestálosti lidí s ohledem na život na naší planetě a také o změnách, které se nás dotýkají a které jsou mnohem důležitější a silnější než jsme my sami". Časem příroda převezme strukturu a podmaní si ji. Instalace tak splyne s vegetací.

Projekt je inspirován buddhistickým principem (esho funi), podle kterého jsou lidské bytosti a životní prostředí na sobě nejen vzájemně závislé, ale tvoří jeden celek. My jako lidé jsme neoddělitelní od přírody a naše prostředí odráží naše vnitřní “já”, což je princip, ze kterého projekt čerpá svůj smysl bytí. „S odkazem na buddhistický princip se návrháři zaměřují na vztah mezi člověkem a přírodou velmi explicitním způsobem,“ vysvětluje Ruini. Strukturální podobnosti mezi lidským tělem a rostlinami (obratel je srovnatelný s trupem, větve s pažemi, lymfa s krví atd.) se stávají zdrojem inspirace a se konstruktéři se zaměřuje zejména na analogii mezi jádrem, které u rostlin představuje dopravní cestu pro přenos potravy až do větví a listů a do lidského srdce.

Vstup do srdce kmene je úkon, která dává tvar symbolickému prostoru, ve kterém lze meditovat o buddhistickém principu. Instalace se skládá převážně z dřevěných kulatin, které ponechávají prostor pro dutinu, ve které je umístěno sedadlo. „Návštěvník je přiveden nejen k reflexi, ale také k nucené interakci s přírodním živlem, který současně představuje umělecké dílo“, vysvětluje architekt studia MC A. Ve vnitřním prostoru je umístěna řada zrcadel, nalepených na lícní straně některých kmenů. Jsou nastaveny v různých sklonech tak, aby různými způsoby odrážely okolní přírodu a uživatele.

Inspirativní princip zde vychází z fyziky ozvěny: o každém zvukovém impulsu lze říci, že interaguje s tím, co se nachází okolo něj, takže stálost zvuku v prostředí závisí na schopnosti těles odrážet, nebo pohlcovat zvukové vlny.

Každá pasáž je zaznamenána a v prostředí přetrvává, člověk jako nepatrný fragment se účastní tohoto nepřetržitého koncertu. „Zastavte se a poslouchejte tento neuvěřitelný zvuk, na kterém se podílíte,“ je implicitní výzva v návrhu designu portálu, koncipovaná jako hudební nástroj uvnitř lesa, inspirovaná verši Fernanda Pessoa: „Když poslouchám, slyším tvé kroky existovat tak, jak existuji já"

"Nejzajímavějším aspektem tohoto projektu je, že instalace nevytváří prostor", zdůrazňuje znovu Martina Ruini. Návštěvník s ním může interagovat aktivací štítků, z nichž se skládá. Hravý prvek, tvořený portály, které drží pohromadě dřevěné štítky, uspořádané v paralelních řadách, volně se pohybujících, s možností otáčet se okolo ocelových drátů, které je podpírají.

Hnací silou je vítr a hudebním nástrojem samotná instalace. Štítky různých druhů dřeva budou mít různou hustotu a specifickou hmotnost a budou tak vydávat různé zvuky. Dřevo, které podléhá zkáze, se časem vrátí do země. Instalace - jakožto myšlenka, ztvárněná designéry - by mohla být vytvořena v ohrožených lesích po celém světě jako symbol pro zvýšení povědomí o problematice, týkající se nutnosti zachování lesních ekosystémů.